Le Čhavendar - hudba mladých telentovaných chlapců

 Le Čhavendar znamená v romštine „Od chlapcu“. Kapela pochází z Rokycan a byla založena v léte roku 2000. V roce 2001 si kapely všimla zpevacka a producentka Ida Kelarová, která kapelu pozvala na první velký festival - Gypsy Celebration, kde kapela sklidila veliký úspech. V roce 2002 nám práve Ida Kelarová produkuje naše první CD s názvem Le Chavendar. Naším prvním velkým úspechem je vítezství v hudební souteži Zlintalent 2004, kde jsme v konkurenci více jak 500 kapel a autoru zvítezili. V roce 2005 o nás natocila Ceská televize dokument. Kapela dnes hraje v šesticlenném složení: Emil Miko- zpev, Marek Miko- sólová kytara, zpev, Štefan Malík- kytara, zpev, Jan Dužda- basová kytara, zpev a Tokhi - perkusei. Tvoríme svoji vlastní hudbu a píšeme vlastní texty. Hudba vychází z romského folkloru obohaceného o jazz, latinu a flamenco. Texty jsou o lásce, prátelství, hudbe... Kapela hrála na řade festivalu doma i v zahranicí. Za zmínku jiste stojí festivaly jako Gypsy Celebration v letech 2002, 2003, 2004, 2007, dále festival Wings of Gypsy 2006, 2007, festival Ethnofet 2006, 2007, festival Jeden Svet/One World 2007, Febiofest 2007, festival Khamoro 2008 a londýnský Thames festival 2008 na kterém kapela zahrála celkem ctyri úspešné koncerty... Kapela zatím vydala dve CD. První v roce 2002 a druhé s názvem Sako vakerel v roce 2004.

Tichý žár Le Čhavendar ( recenze prvního cd )

Kale, kteří pocházejí z Rokycan, jsou dnes už klasikou rom popu. V rokycanské líhni se objevila další skupina Le Čhavendar, která vydala své první album s podporou zpěvačky Idy Kelarové a jejího partnera Dezidera Duždy.

Ida Kelarová se ujala produkce, Dužda kapele přispěl aranžemi. Bez této pomoci by se Le Čhavendar sotva dočkali debutového alba, které pojmenovali podle sebe.

A nutno říci hned na úvod, že o talentu kapely není pochyb. Náladu spontánní uvolněnosti, ve které se mísí radost, rytmické souznění a zpěvnost, vykouzlí Le Čhavendar od prvních tónů alba. Mimochodem leccos napovídají jména muzikantů a zpěváků, jejichž věk byl v době natáčení desky (2001) mezi čtrnácti a osmnácti lety. Příjmení Miko posluchači znají ze sestavy Kale, s nimiž donedávna zpívala Věra Bílá. V sedmičlenné partě Le Čhavendar, která je čistě pánskou záležitostí, jsou Mikové hned čtyři: Emil a Alois zpívají, Marek hraje na sólovou kytaru a Jaroslav ovládá baskytaru. Sestavu doplňuje zpěvák a kytarista Jan Dužda, další zpěvák Emil Giňa a hráč na perkuse Martin Horváth.

Muzika Le Čhavendar se spoléhá na vícehlasy, ostatně vokál je vždy nejvhodnějším a nejpohotovějším nástrojem v partě mladých lidí. Tohle společné sdílení hudby je dané už v úvodu desky, kdy ze skrumáže hlasů někdo vykřikne: „Tak kdy? Už?“ A spustí se muzika. Čtyři hlasy se k sobě výtečně hodí, v úvodní písni Šun amen Devla (Vyslechni nás, Bože) chvíli vystupuje do popředí vokál Jana Duždy, pak se jakoby vrací zpátky do vícehlasů, které příjemně drží táhlou melodii a zároveň je v nich obsažen vnitřní rytmus. Druhá skladba So kamehas (Co jsi chtěla) zní folkrockově a zároveň romsky, je to jedna z nejzajímavějších písní na desce. Opět se v ní uplatní sborové vokály, které rytmicky „prostříhává“ kytara. Zpěvnost výtečně srůstá s tepem nahrávky. Kapela má jiskru i ve velmi pomalých, baladických skladbách, jako je Sako vakerei (Všichni povídají), jež zároveň působí velmi křehce. Je slyšet, že spontaneita je pro skupinu naprosto přirozená, ale není to nekontrolované stržení zpěvem a rytmy. Muzika má kultivovaný styl, ve kterém hoří všechny ohníčky emocí. I nenápadné, jakoby lehce jazzové figury baskytary nebo kytary patří k Le Čhavendar ve skladbě Pačiv (Úcta).

Celý projev kapely, která se netváří výbojně a světoborecky a přesto má lyrické kouzlo, provází velká citlivost a jemnost. Perkuse i kytary by mohly vyluzovat větší hřmot, ale mladí muzikanti už vědí, že méně znamená více. Dokážou vložit energii do ztišených temp a zvonivých vyhrávek kytar (Čačipen, Pravda). Zaujmou posluchače tím, jak přesně hrají, aniž plýtvají notami. Jejich muzika se zdá jednoduchá a zvládnutelná, ale to je právě omyl. Kouzlo hudby Le Čhavendar spočívá v určité prostotě, která je tím silnější, čím méně se k ní dá dodat.

Devět písní Le Čhavendar se proto obejde bez samplů, dalších nástrojů a pomůcek, které by zvýšily tlak hudby na poslouchače. Způsob, kterým se tyhle skladby dostávají do nitra, je přirozená uhrančivost. Přesně podle textu z písně Phen (Řekni): „Co budeme dělat, život budeme žít.“ O tom všem, také o pláči i lásce, písně Le Čhavendar vypovídají.

Vladimír Vlasák
Romano Voďi
21.6.2007

Video

https://youtu.be/npZQ0KrI_Hk